ZÁŽITKOMAT

2011

O ALBU

Album „Zážitkomat“ vyšlo 29.6.2011 a jeho kmotry jsou Zlata Holušová (ředitelka festivalu Colours of Ostrava) a Radek Pastrňák (Buty). Deska vznikla během pouhých čtyř měsíců. Základní sestavu sedmi muzikantů doplnila při nahrávání pětice hostů, v čele s Michalem Žáčkem.

 

PROČ ZÁŽIZKOMAT?

Obecně se zážitky dělí na negativní a pozitivní, ty pak dále na hrozné, strašlivé, či skvělé, úžasné. Nejčastěji zmiňovaným je asi zážitek nezapomenutelný. Pod pojmem „zážitek“ si každý člověk představí něco jiného. Někdo skok z mostu na gumě, zdolání vrcholu velehory, jiný jízdu na krkolomné horské dráze, pro někoho tento pojem ztělesňuje burácející symfonický orchestr či dokonalý film zhlédnutý s 3D brýlemi na očích. Jsou jedinci, kteří při vyslovení tohoto slova ucítí lehké brnění v podbřišku a zrychlí se jim dech při představě erotických hrátek a pak jsou i takoví, kteří tímto pojmem označí třeba několikahodinové dřepění na bobku někde v lese a pozorování mravenců, jak staví mraveniště.
Pro mne jsou všechny tyto kategorie zážitků zaklety do jednoho slova: BANDABAND. Když totiž stojím na pódiu a moje nemotorná ruka žmoulá krk kytary, taky si občas připadám, že letím z mostu na pochybném gumovém laně a v duchu se modlím, aby vydrželo. Když to začne šlapat, mám podobně jako ti šílenci na horské dráze chuť hulákat a když se ozve bujarý potlesk, jsou mé pocity určitě srovnatelné s těmi, co má horolezec po zdolání osmitisícovky. A pak jsou ještě momenty, kdy se stane něco, co se těžko popisuje, jakoby všechny nástroje ovládal jeden mozek, jedna duše, kdy najednou všichni víme, co zahraje ten druhý, jak na to reagovat, prostě to hraje samo (a může to být třeba na zkoušce), a tomu se, prosím, říká muzikantský orgasmus.
BANDABAND je pro mne takové zařízení, produkující emoce nejrůznějšího druhu – nejen hudební. (Bouřlivé debaty o muzice, aranžích, společné hektické cesty na koncerty, tequilové smrště, blues za svítání, ale taky pocit totální bezmocnosti nad kalendářem… Mezi námi, domlouvat zkoušky sedmi individuí je někdy o nervy, to pak létají vzduchem slova, která ve slovníku spisovné češtiny nenajdete.)
A tak když jsem přemýšlel o názvu naší desky, nabídlo se to samo. Bankomat dává bankovky, z kavamatu teče kafe a z BANDABANDU padají zážitky.
Takže „ZÁŽITKOMAT“. Co jiného.

Martin
V Ostravě 1. 6. 2011

TRACKLIST

1. BOB

hudba: Martin Rek
text: Lubomír Reich, Martin Rek

Hello, jak se máš mý jméno je Bob
Mám kvádro od Armaniho a dost dobrej job
Ten beautiful red car co stojí před barem
je mý new ferrari barva jahodový džem

I`m fakt super boy v posteli nejsem žádnej flink
Mám tu nějaký money tak pojď dáme si drink
Mně tequilu a sůl tobě black & white s ledem
Za chvíli budem oba cool a pak to rozjedem

Bejby Já jsem skoro pořád high
a ty jistě krásně deep
Bejby Když si spolu dáme love
bude nám oběma líp
Bejby, stačí říct
bude to quick a nebo slow
Bejby… ou

Nevíš jestli se mnou jít klidně do toho skoč
Big black Bob mi říkají a holky dobře vědí proč
Vezmu tě na holiday mohlo by fajn být
V kapse mám Gold master card Ale v hlavě shit

2. BLUES

hudba: Martin Rek
text: Martin Rek

Neteče voda, nesyčí plyn,
chtěl bych si posvítit, nemám čím.
Topím se ve smutku, a chci se utopit,
sedím tu potmě a nemám čím zatopit.

Sbalilas´ prachy, židle a peřiny,
mně zbyl jen chlad a prach a smutek a na duši modřiny,
na stěnách stíny po fotkách a obrazech,
místo tvého smíchu slyším tu jen svůj dech.

Neteče voda, nesyčí plyn,
kdybych se chtěl třeba otrávit, tak nemám čím,
kdybych se chtěl třeba oběsit, podřezat žíly,
nemám tu provaz, ani nůž, a ani dost síly…

Všechno´s to sbalila do tří velkých tašek,
zbylo tu po tobě jen pár prázdných flašek,
vzala sis všechno, co jsi tu měla,
až na jednu maličkost – na mně jsi zapomněla…

3. Anděl strážný

hudba: Martin Rek
text: Lubomír Reich

To pěknej dárek je fakt můj anděl strážný
furt se to stupňuje, začíná to bejt vážný.
Doslova nevím, co si s ním počít mám,
místo aby mě hlídal, tak hlídám ho já sám.

Kdysi byl v obličeji bledý jako křída
dnes má nos červenej a motaj se mu křídla.
Už vážně přemýšlím, že přistřihnu je snad,
no zrovna včera mi málem do vozovky spad!

Jó, s těmi anděly to vám je dneska bída,
to byste viděli jak si každej toho svýho hlídá.
Sehnat si dobrýho to můžete jen stěží
nabídka nulová, to je to oč tu běží.

Poslední dobou napínám síly všecky
ten lišák totiž zjistil, že líbí se mu ženský.
Žádná mu neodolá, vždyť andělskou má tvář
a ještě když vytáhne tu svoji svatozář…

Taky už vím, že hazard se mu líbí,
že toho vážně nechá, to mi vždycky vážně slíbí.
A potom jde a všechny prachy hravě prohraje,
jenže ty prachy jsou moje, do háje!

Jó, s těmi anděly to vám je dneska bída…

To pěknej dárek je fakt můj anděl strážný
musím jít do nebe říct tam, že je to vážný.
Ať svatý Petr svou chybu napraví
a dá mi jinýho a nejlíp ženskýho pohlaví!

4. Konec světa

hudba: Martin Rek
text: Lubomír Reich

Už poslech jsem si všechny zprávy
přečet i seriozní plátky
všude se o tom píše i mluví
prý nejde to vzít zpátky

Bůh nám to konečně sečet
a vyšlo mu že bude po nás veta
dneska po odpolední kávě
přijde konec světa

Tak tu sedíme lásko
je to naposled a to mě rmoutí
chci dnes tady být s tebou
až se vesmír zhroutí

A je mi nad slunce jasný
že mi bude muset stačit jedna věta
„Bylo to s tebou holka krásný“
…a pak přišel konec světa

5. Pondělní ráno

hudba: Martin Rek
text: Lubomír Reich

Lidé maj pohledy chladný jak dnešní ráno
je přece pondělí a tím je to všechno dáno.
Každý si s úšklebkem tu svoji káru vlečem,
daleko v nedohlednu je páteční večer.

Žene nás ctižádost, dravost šmrncnutá vztekem,
žene nás stále dál, a že prý za úspěchem.
Svých třicet stříbrných po kapsách vždycky máme,
s Jidášem celkem rádi ruku si podáváme

Nemám rád rána, nemám rád pondělí,
asi to nebude už nikdy jiný.
Když nedělní podvečer tě jakoby odstřelí,
ráno z nás zůstanou jen smutný stíny

Dneska je první den, je naší povinností
s elánem hledět vstříc, být plní ctižádosti.
Vidina úspěchu, vše nač si vzpomeneme,
pro grešli zlámanou vrtat si do kolene.

Čím lokty ostřejší jsou, tím víc to kolem bolí,
hledíme před sebe, kašlajíc na okolí.
V tom ránu špinavým věříme jenom sami sobě
a naše svědomí ať otáčí se v hrobě!

Nemám rád rána, nemám rád pondělí,
asi to nebude už nikdy jiný.
Když nedělní podvečer tě jakoby odstřelí,
ráno z nás zůstanou jen smutný stíny

Lidé maj pohledy chladný jak tohle ráno
úsměvu nedočkáš se, dnes už je vyprodáno.
Každý si s úšklebkem tu svoji káru vlečem,
daleko v nedohlednu je páteční večer…

6. Co jsi odešla pryč

hudba: Martin Rek
text: James Weldon Johnson/Zdeněk Hron

Se mi zdá, že už hvězdy nemaj třpyt,
se mi zdá, že už slunce ztrácí svit,
se mi zdá, že už nic mi nechce jít,
se mi zdá, co jsi odešla pryč.

Se mi zdá, že už nebe modrý není,
se mi zdá, že už nemám potěšení,
se mi zdá, bez tebe se čerti žení,
se mi zdá, co jsi odešla pryč.

Se mi zdá, bez tebe je všecko v háji,
se mi zdá, že víc hodin teď dny mají,
se mi zdá, že už ptáci nezpívají,
se mi zdá, co jsi odešla pryč…

7. Na chvíli

hudba: Martin Rek
text: Martin Rek

Občas si takhle večer říkám když všecko se mi sere
co hochu skuhráš, vždyť žiješ, tak co tě vlastně žere?
Vždyť už bylo tolik, tolik příležitostí
abys matičce Zemi svěřil svoje kosti

Kdyby správnou diagnózu neurčili doktoři
moh´ už ´s tu nebejt, svět by se nezbořil
A kdybys v tý zatáčce neminul ten strom
už ´s moh´ bejt hochu v pánu a žádnej shon…

Vím
jsme tu jenom na chvíli
tak snad abychom se napili
a tu chvíli si užili

Každý z nás má v sobě plno svejch strachů
a kvůli troše prachů podrazí třeba bráchu.
A Bůh, kterého vzýváme, se převtělil v kreditní kartu,
říká si „Mamon“ a se závistí drží partu.

Koukám kolem sebe, nějak zapomínáme žít,
celý život se furt ženem za něčím, co nemáme a musíme mít
Ale auta, baráky, bazény, konta i na souseda zlost,
všecko je ti hochu hovno platný, když Osud řekne: „Dost“

Vím
jsme tu jenom na chvíli
tak snad abychom se napili
a tu chvíli si užili

8. Nalej mi lásko

hudba: Martin Rek
text: Martin Rek

To byla sobota, pokáleným nahoru
v koupelně našel jsem nějakou stonohou potvoru
ve špajzu mravenci, v předsíni dealer s vysavačem…

Vyhodit se nedá, jako ti mravenci
a jeho klapačka má šílenou kadenci
opěvuje své zboží, směje se, tancuje i pláče…

To byla sobota, na hřbitov s rodinou
pochválit tetičkám garderóbu lacinou
a v chladu krchova dělat, jak je mi blaze s nima…

Poslouchat pomluvy na ty co nepřišli
a kdo s kým nemluví, kdo si na koho pomýšlí
žaludek se mi z toho zvedá a je mi strašná zima.

Nalej mi lásko trochu čaje do rumu
tu flašku stáhnem a pak hup šup spát
a jestli do rána svět nepřijde k rozumu
uvaříš čaj, já koupím rum a můžem si to zopakovat…

To byla neděle, sotva jsem z postele
vystrčil nos, tak na nose mi vesele
přistála police, co pověsil jsem si nad postel předvčerem

To byla neděle, pět stehů na čele,
v hlavě mi duní, jak zvony v kostele
z postele bych se nechal nejradši zvedat heverem…

A tak nalej mi lásko trochu čaje do rumu
tu flašku stáhnem a pak hup šup spát
a jestli do rána svět nepřijde k rozumu
uvaříš čaj, já koupím rum
a můžem si to zopakovat
a můžem si ti zopakovat

9. Důvod

hudba: Martin Rek
text: Lubomír Reich

Žena jak saň, šéf jako pes
Vylez jsem z obchoďáku bez mobilu, bez peněz
Celý den deštivo jen samý klení
Ve schránce účtenky čekají na splacení

Stará je stará
noc ještě mladá
Všechna ta realita kolem
na mě padá
Stará je starší
noc mladší není
Každý den marně čekám
že se to změní

Tchýně jak hydra, děti jak smečka
Každej mě s něčím prudí pořád dokolečka
Kolem jen temno a samá šeď
Stojíce na mostě si zkouším říci: „Teď!“

Stará je stará
noc ještě mladá…

Svět jeden podraz, lidi jak zmije
Proradný, slizký, bez špetky fantazie
Někdy se divím, že ještě vůbec žiju
A to jsou důvody proč pravidelně piju

Stará je stará
noc ještě mladá
Všechna ta realita kolem
na mě padá
Stará je starší
noc mladší není
Každý den marně čekám…

10. Je to hrozně těžký

hudba: Martin Rek
text: Martin Rek

Můj dědeček byl kovář
a bojoval za Franz Josefa
a k stáru choval včely,
měl jsem ho hrozně rád.
Vždycky mi říkal a já mu věřil,
správný chlap je rovný a čestný,
a nikdy nesmí lhát a musí za svým stát.

Babička byla zbožná žena,
život by dala za své děti a vnuky
a nikomu nic špatnýho nebyla schopna přát.
Vždycky mi říkala a já jí věřil,
„Bůh vidí všecky naše hříchy
tady máš Desatero, chovej se podle něj
a On tě bude milovat.“

Taky jsem chodil do městské knihovny
a postupně si nosil domů všecky knížky
co dobrodružstvím voní
A hltal jsem Rychlé šípy a Vinetoua
a Old Shatterhanda a Čtyři z tanku a psa
a chtěl jsem být jako oni

A přísahal jsem, že budu žít podle
pionýrských zákonů
a přísahal jsem věrnost vlasti
a přísahal jsem lásku Lence z 5.B
a když se odstěhovala, byl jsem v pasti
A když děda s babičkou umřeli,
že je nikdy nezklamu, jsem si v duchu slíbil,
kdyby mě náhodou tam shora viděli,
aby se jim můj život líbil

Ale je to hrozně těžký
chovat se tak, abych skončil v nebi
Ale je to hrozně těžký
neříct občas někomu od plic, že je debil
Ale je to hrozně těžký
nesebrat peněženku, co kdosi nechal v kině
Ale je to hrozně těžký
nebejt svině…

O Vinetouovi jsem ale časem s hrůzou zjistil
že si jej Karel May úplně celýho vymyslel
a nikdy ani nebyl v Americe
a neviděl žádný Indiány!
A s tím Pionýrem to taky byla blamáž
když jsem si uvědomil,
že to všechno byla jenom příprava
na kandidáta strany.

A Rychlé šípy prý vůbec nebyly rychlé
a Čtyři z tanku prý neměli psa ani tank!
a učitel co mi ve škole kázal morálku
za pár let vytuneloval pár bank
Babička říkala, že lidi se maj mít rádi
a oni na sebe denně lejou kýble jedu
Když už mi jde z toho hlava kolem
vzpomenu si na ni a na dědu…

Ale je to hrozně těžký
chovat se tak, abych jednou skončil v nebi
Ale je to hrozně těžký
neříct občas někomu od plic, že je debil
Ale je to hrozně těžký
nesebrat peněženku, co kdosi nechal v kině
Je to hrozně těžký
nebejt svině…

Je to hrozně těžký
vracet někomu chlebem,
když on do tebe krumpáčem
Je to hrozně těžký
nepřipustit, ať si za mne někdo něco odskáče
Je to hrozně těžký
pro prachy Desatero nehodit za hlavu
Je to hrozně těžký
nemít občas falešný eso v rukávu.
Je to hrozně těžký…

11. Po tobě jede

hudba: Martin Rek
text: Martin Rek

Ta slečna, co sedí u vedlejšího stolu
a popíjí rumem říznutou colu
a oči má jak mandle s medem
ta po tobě jede…

Podívej na řeč jejího těla
říká ti jasně, že by tě chtěla.
Vsadím co chceš a vyhrál jsem předem
ta po tobě jede

Neseď tu hochu jak shnilý pařez
koukni na tu žábu, vždyť je to nářez,
to tělo jen hoří, chce obložit ledem
a po tobě jede…

Přestaň už lít do hlavy to pivo
chlastáš, jako by ti šlo o život
ten chlast tě pomalu chytá do pasti
ale jsou jiný slasti…

Neseď tu hochu jak shnilý pařez
koukni na tu žábu, vždyť je to nářez,
to tělo jen hoří, zvlášť v oblasti stehen
a po tobě jede…

12. Houpací židle

hudba: Vladislav Georgiev
text: Josef Kainar

Jen tu houpací židli
Přál bych si mít
Abych ve světě zplihlým
Moh se houpat a snít

Je to bláhový přání
Jenže to se jen zdá
Ten kdo se zhoupne na ní
Nebi se odevzdá

Taková židle tě vznáší
Líp než pět karavel
Směrem od planety naší
Kde bys pořád a jenom klid měl

Tam kde obláčky plynou
Kde každej sám v židli svý
houpá a houpá
svý tajemství

Starou houpací židli
Kdybych já na ni měl
V mráčkách tam by si mě houpal
Archanděl Gabriel

Abych už zapomněl na to
Jak jsem nešťastnej byl
Na všechno to špatný bláto
Který jsem probrodil

Tam bych ti já mimo jiný
Odpustil jaks byla na mě zlá
My každej máme svý viny
Židle to navždy ukolíbá

Navždy je veliký slovo
Není v něm sem ani tam
Proto je v židli
Ukolíbám

Jen tu židli mít
houpat se a snít…